Štětsko

Ve starém urbáři strahovského kláštera, vlastnícího ve středověku v Polabí rozsáhlý nemovitý majetek, je kolem roku 1 00 použit výraz Styet a Počepl což zdejším obyvatelům jednoznačně evokuje nazvy současných sídel Štětí a Počaply, s tím rozlišením, že dnešní Štětí leží na pravém a Počaply na levém labském břehu.

Název městečka je častokrát uváděn v listinách ze 16.–17. stol. v několika podobách. Na nejstarších dokumentech používal písař jméno Stiet, na městské pečeti z r. 1555 je napsáno Steeti; v městské korespondenci z konce 16. stol. se používal název Stiety nad Labem. Po třicetileté válce, za germanizace v 17. , 18. a 19. stol. , zněl jeho názevWegstädtl, což mohlo v překladu znamenat městečko při cestě. Někteří badatelé se domnívají, že německý názevmohl vzniknout srůstem předložky „ve“ s vlastním jménem ve Štětí - veštětí wegstättel. Analogicky prý v  Čechách vzniklo ve Lhotě - Welhota nebo ve Lbíně - Welbine. Vyskytl se také poněmčený výraz Wischstettel, ale to byl pravděpodobně ojedinělý chybný zápis podle výslovnosti, více se již nevyskytující. Renesanční kronikář Václav Hájek z Libočan, spisovatel který neměl rád „bílá místa“ v dějinách a proto je vyplňoval vlastními – víceméně pravděpodobnými – příběhy, napsal ve své Kronice české z r. 15 1, že Štětí bylo v r. 120 zatopeno velkou povodní a po zničení opět na jiném místě vystavěno.
Tato zpráva může mít pravdivé jádro, protože o četné katastrofické povodně nebylo v této lokalitě nikdy nouze. Ale také může být jen Hájkovou smyšlenkou nebo převyprávěnou lidovou pověstí. Ve druhé polovině 19. století až do r. 19 8 se kromě oficiálního německého názvu Wegstädtl používalo české jméno Štětí nad Labem. Po 2. světové válce se ustálilo jednoduché jméno ŠTĚTÍ.